18.02.2017 - Den s hendikepem

Projektový den Den s hendikepem 

Naše Základní škola Spálov má mezi svými žáky řadu dětí, kteří potřebují speciální přístup ke svému vzdělávání již řadu let, a lze říci, že s nimi pracujeme úspěšně. Objektivně může naše škola sloužit i jako malý model podmínek, které nahrávají úspěšné integraci: malý počet žáků ve třídách (10-15), individuální přístup učitele, téměř rodinné prostředí, velká spolupráce s rodiči žáka a v neposlední řadě přidělený asistent, u kterého se nám potvrzuje jeho velký význam, a sice pro žáka, pro pedagoga i pro celou třídu.

Na naší základní škole působí v současné době již početná skupina asistentů pedagoga. Na jejich přítomnost ve vyučování jsme si zvykli velmi rychle a spolupráce s nimi bývá výborná. Tato funkce je v našich očích skutečným a málo ceněným přínosem pro znevýhodněné žáky, třídní kolektiv, práci pedagoga i celé školství. Tým asistentů vydatně pomohl i při přípravách našeho projektového dne.

Do celodenního projektu „Den s hendikepem aneb Být jiný neznamená být horší,“ který jsme uspořádali 2. 2. 2017, se zapojila úplně celá základní škola – všichni její žáci i pedagogičtí pracovníci. Spolupracovali jsme s místními organizacemi podporující znevýhodněné osoby – s Charitou Odry a s Nízkoprahovým zařízením pro děti a mládež Manhattan Odry.

V první části dne žáci postupně prošli třemi připravenými vzdělávacími bloky. Na jednom stanovišti na ně čekali lidé s hendikepem – nejvíce žáky oslovila nevidomá paní, která je překvapila svými schopnostmi. Dále zde byla nachystána celá řada speciálních pomůcek, bez kterých se tělesně či smyslově hendikepovaní neobejdou. Všechno si mohli vyzkoušet a přítomní pracovníci Charity Odry jim vysvětlovali, jak se pomůcky používají. Na druhém stanovišti se žáci seznámili s životem seniorů trpící stařeckou demencí a s pomůckami, které ošetřovatelky používají pro procvičení paměti. Na třetím místě byla prezentace Nízkoprahového klubu a jeho služeb pro děti a mládež. Na tomto místě je třeba velmi ocenit přístup, otevřenost a ochotu všech pracovníků jmenovaných organizací a poděkovat jim za spolupráci.

Po přestávce následovalo rozdělení žáků do náhodně vylosovaných věkově heterogenních skupinek. Tyto skupinky měly postupně obejít šest stanovišť, na kterých plnily nejrůznější úkoly, které jim měly umožnit vcítit se na chvíli do kůže člověka s hendikepem. Žáci si vyzkoušeli: malování pusou, nohou, opačnou rukou, skládání stavebnic opačnou rukou, vázání tkaničky nebo mašličky jednou rukou, pantomimu a odezírání z úst, naučili se základní fráze znakové řeči, hráli hru na slepou bábu, učili se číst Braillovým písmem, se zavázanýma očima měli projít trasu se slepeckou holí, rozpoznat potraviny či nalít vodu do hrnku a úplně na závěr trochu tvůrčí námahy – tvorba básniček s tématem hendikepu. Žáci měli vyrobeny kartičky, na které jim každý pedagog zaznamenával splnění úkolu. V těchto úkolech nešlo o soutěžení, nýbrž o prožitek. Poté, co všichni žáci prošli všemi nachystanými stanovišti s aktivitami, čekalo je ještě závěrečné zhodnocení celého dne a pak se již vydali domů plní zážitků na pololetní prázdniny.

Nejlepší bude připojit pár citací z žákovských hodnocení:

Dozvěděl/a jsem se, že …. „Slepí lidé se mohou naučit hrát na hudební nástroj.“; „Být postižený není sranda.“; „Jak je ten invalidní vozík těžké ovládat.“; „Vyzkoušel jsem si, jaké to je být hendikepovaný.“; „Obyčejné věci mohou být pro hendikepované složité.“; „Hendikepovaní dokážou v mnohém překonat zdravé lidi.“

Překvapilo mě, že… „Ta slepá paní umí tolik věcí.“; „Hendikepovaní umí překonat sami sebe.“; „Je těžké být nemocný.“; „Charita dělá tolik dobrých věcí.“; „Je tolik pomůcek pro hendikepované.“; „Umím kreslit nohou.“

Příprava projektového dne zabrala asi dva týdny. Musíme ocenit ochotu oslovených organizací, které nám pomohly vytvořit prostředí, ve kterém se naši žáci mohli setkat tváří v tvář různým podobám hendikepu, které se mohou více či méně dotýkat každého z nás a zároveň si vyzkoušet činnosti, které bývají pro hendikepovaného člověka běžnou záležitostí. 

Přínosné bylo mimo jiné i to, že se spolu potkaly děti, které se spíše míjejí – ať již z důvodu věkových rozdílů či odlišného způsobu výuky. Naše základní škola má totiž třídy s klasickou výukou i s montessori pedagogikou, takže to byla pro žáky z těchto různých tříd příležitost ke společnému zážitku. Celkově hodnotíme projekt velmi kladně. 

Kateřina Hrabcová 

více fotografií naleznete ve fotogalerii základní školy