Z historie školy

Historie školství a vzdělanosti na Spálovsku

Je pravděpodobné, že škola byla ve Spálově již ve 14. století, usuzujeme tak podle zmínky o zvoníkovi, který kromě zvonění vyučoval děti. První datovaná zpráva je z r. 1560, kdy ve Spálově vznikla farní škola. Bohužel se nezachovala zpráva o tom, jak se ve škole vyučovalo, kolik dětí ji navštěvovalo a byla-li přístupná i dětem poddaných. Ve zprávě o visitaci spálovské farnosti z roku 1622 je zmínka, že ve Spálově škola není, je tu však učitel, který bydlí v domě patřícím vrchnosti. Farníci se o něj starají velmi nepatrně.

Prvním učitelem po třicetileté válce, asi r. 1684, byl zdejší rodák Matouš Ambrož. Ve Spálově byl učitelem 40 let, za tu dobu se dvakrát oženil a měl jedenáct dětí. Dále zastával funkci písaře a vedl matriky.

V roce 1729 nastoupil místo učitele Jiří Veverka. Působil zde v době selských bouří a psal vzbouřencům proti vrchnosti žádosti, stížnosti, žaloby. I on zde působil 40 let. V r. 1771 se stal učitelem Jakub Šustek z Luboměře. Začal učit v 16  letech, po šesti letech učitelování zemřel. Na uprázdněné místo nastoupil r. 1777 Jiří Redelhammer, měl učitelskou zkoušku. V té době byla škola v domku č. 61, v místě hostince u Sommrů. Jiří Redelhammer zde působil 43 let. Za jeho vyučování byla ve škole provedena inspekce, bylo zjištěno, že vnitřní vybavení třídy neodpovídá požadavkům, a byly nařízeny úpravy kamen, lavic, tabule, oken.

V roce 1810 se vyučovalo v zimě dopoledne i odpoledne, v létě jen odpoledne od 13 do 15 hodin. Roku 1822 nastupuje na spálovskou školu Kašpar Hauer. Působil zde do r. 1853. Začal psát školní matriku. V letech 1826–27 byla postavena naproti faře „Na bahně“ nová škola č. 170. Stará budova byla prodána, zbourána, znovu postavena – byl zde pivovar, později řeznictví, dnes restaurace U Stromu. Nová škola sloužila necelé půl století, byla malá. V r. 1872 byla nařízena stavba nové školy. Budova školy „Na bahně“ pak sloužila jako obecní dům a její kůlna za obecní šatlavu. Později byla v budově obecní knihovna a po přestavbě je zde zdravotní středisko. Třetí školní budova ve Spálově byla postavena v r. 1873 jako čtyřtřídní. Dnes je zde mateřská škola.

V roce 1853 nastoupil do Spálova jako učitel Eduard Scheich, učil zde do r. 1892. Byl výborným učitelem, dokonalým hudebníkem, zastával i funkci poštmistra. Roku 1875 sepsal a dále vzorně vedl školní kroniku. V roce 1888 působil ve Spálově učitel Vilibald Ševčík – luboměřský rodák a vlastenec. Roku 1892 byl správcem školy ustanoven Karel Pavlík. Během svého působení založil školní zahrádku. Roku 1896 byl z Tršic do Spálova přeložen Emilian Řezáč. Byl nadučitel a spisovatel. Psal povídky, divadelní hry. Jeho články byly přejaty do čítanek nejvyšších stupňů.

Od roku 1906 opět ve Spálově působil Vilibald Ševčík, národní buditel. Vydával časopis „Rodina a národ“, „Rodina – škola – národ“. Již roku 1907 usiloval o zřízení měšťanské školy ve Spálově, o založení Sokola, o postavení elektrárny na řece Odře. Byl i výborným pedagogem. Od r. 1915 vedl školu ve Spálově i v Luboměři Jan Maršálek. Po něm do okupace v roce 1938 byl vedením školy pověřen  Josef Ličman. Za jeho vedení se učitelé věnovali hodně i mimoškolní činnosti kulturní i tělovýchovné. Práci ztěžovala zastaralá školní budova, vysoký počet žáků ve třídě, nepochopení občanů. Učitel Josef Ševčík zahájil v r. 1936 důraznou akci za zřízení měšťanské školy ve Spálově. Akce byla úspěšná, ale ztroskotala v r. 1938 pro osudné mezinárodní poměry způsobené Mnichovem a okupací. 10. října 1938 z obavy před Němci odešla ze spálovské školy a ze Spálova většina učitelů, ve škole zůstala jen učitelka Milada Rambossková. Dětí se ujali místní rodáci – Františka Šustková, Antonín Šustek, Marie Klimešová, Vlasta Červenková a svým činem zabránili poněmčení spálovské školy. V letech 1939 – 1940 byl řídícím učitelem Němec Franz Lubojatzky. Začal v 1. třídě s německým vyučováním. Matky dětí z 1. třídy žádaly vyučování v českém jazyce. Když jim nebylo vyhověno, zahájily školní stávku. Byly vyslýchány gestapem, pak je propustili. Ve školním roce 1940/1941 byla otevřena česká první třída. V roce 1943 byl správcem školy Alois Jurák, 19. 3. 1945 bylo vyučování zastaveno v důsledku bojů. V budově obecní školy bylo zřízeno obvaziště, vnitřní zařízení bylo téměř zdemolováno.

Již 14. 5. 1945 bylo ve Spálově, jako v první obci hranického okresu, zahájeno pravidelné školní vyučování. Vyučovalo se v obecné škole (č. 57), v budově zámku byla otevřena měšťanská škola a v přízemí zámecké budovy zahájila svou činnost i mateřská škola. O zřízení měšťanské školy rozhodl dne 10. 5. 1945 revoluční místní národní výbor. Škola byla dodatečně schválena okresním školním výborem v Hranicích. Měšťanská škola měla dvě třídy, vyučování zahájil František Šustek ve funkci ředitele a Milada Rambossková. Škola pracovala s knihami a pomůckami, které v roce 1938 zachránila s pomocí čsl. vojska z vítkovské měšťanské školy učitelka Františka Šustková. Během května 1945 nastoupili na měšťanskou školu další učitelé: Vlasta Rýparová, Antonín Šlosar, Vladimír Rýpar. 8. července 1945 pořádala měšťanská škola spolu s obecnou a mateřskou školou velkou školní oslavu (besídku). První školní rok po válce byl ukončen 14. července 1945, prodloužené vyučování bylo náhradou za prázdno způsobené válečnými událostmi. V srpnu 1945 jednala újezdní školní rada o zajištění pozemků pro stavbu nové školy „Na příhoně“.  V budově zámku byla instalována muzejní sbírka, v níž byly exponáty z majetku bývalých majitelů Bauerů – Chlumeckých i z obce. Ještě téhož roku musela být muzejní sbírka zrušena a uvolněné prostory začaly sloužit jako ředitelna, sborovna a třídy. V budově zámku sídlí škola dodnes.